Muzeum keramiky v Boleslavci
Městské muzeum v Boleslavci bylo založeno roku 1908 a o tři roky později bylo otevřeno pro návštěvníky. Na konci 2. světové války byly všechny sbírky rozprášeny, zbyla pouze budova. Poválečná činnost muzea byla zahájena 27. prosince 1953 a od r. 1967 shromažďuje sbírky místní kameniny. O výběru této specializace rozhodly řemeslné tradice Boleslavce – města od dávných dob proslulého výrobou velmi kvalitní keramiky.
Současné sbírky Muzea keramiky čítají kolem 6000 exponátů, které vznikaly především v místních dílnách. Jedná se o největší soubor tohoto typu na světě. Na stálé výstavě Muzea keramiky je průřezovým způsobem představena historie boleslavecké kameniny. Díky exponátům, které jsou zde vystaveny, a také díky četným prezentacím, filmům a přehlídkám lze sledovat vývoj tvarů a dekorací výrobků od nejstarších dob až do současnosti. Také se lze seznámit s technologickým vývojem, k němuž docházelo v procesu tvorby v průběhu doby.
V rámci trvalé výstavy je možné shlédnout nestarší nádoby z 15., 16. i 17. století, které byly získány během archeologických výzkumů prováděných v r. 2007 v okolí Pískové ulice v Boleslavci. Pracovníci muzea zde tehdy odkryli pozůstatky jedné z pěti místních hrnčíren. Z 18.000 keramických fragmentů se podařilo rekonstruovat 101 nádob: hrnky, džbány, mísy a talíře. Pro většinu z nich je charakteristický jednoduchý tvar a skromná dekorace. Nejzajímavější jsou džbány pokryté kobaltovou glazurou s plastickou dekorací. Mezi výrobky jsou též kachle, fajfky, technická keramika, jakož i hračka – figurka koníka. Nádoby z tohoto období s vysokými uměleckými hodnotami reprezentuje nesmírně cenný soubor bohatě zdobených keramických nádob ze 17. století, charakteristických širokou škálou glazur a bohatými dekoracemi, jež byly získány do sbírek muzea v letech 2012/2013 ze soukromé sbírky.
Současně s rozvojem technologií ve druhé polovině 17. století se objevily nové typy nádob, charakteristické pro Boleslavec: lahve a džbány v podobě melounu s žebrovanými břichy, pokryté přírodní hladkou a pololesklou, hnědou nebo zelenou sklovinou z místní hlinky. Na konci 18. století byla nabídka boleslavecké keramiky rozšířena kromě jiného o konvice na čaj, kávu a konvičky na mléko, džbánečky a krabičky. Také se rozšířila nová technika zdobení, kdy se hladká hnědá glazura pokladla vystouplými ozdobami z bílé hlinky s motivy rostlinnými, heraldickými, religiózními nebo figurálními. V první polovině 19. století si na své konto připsala velký úspěch dílna Johanna Gottlieba Altmanna. Ten uskutečnil průlom v technologii výroby boleslavecké kameniny tím, že jako první k výrobě užil ušlechtilou kameninovou hmotu, která se za vysoké teploty vypálila do běla; také použil fluoritovou glazuru, díky čemuž se boleslavecká kamenina vzhledem i vlastnostmi přiblížila porcelánu.
V 80. letech 19. století se v Boleslavci objevila dekorace, která se stala symbolem současné místní keramiky. Na nádobách jsou pomocí houbičkových razítek nanášeny opakující se motivy složené z puntíků, růžic nebo pavích oček v barvách kobaltové modři, okru, bronzu či chromové zeleni. Dalším předělem v rozvoji produkce boleslavecké kameniny bylo otevření Královské odborné keramické školy v roce 1897. Pod vedením dr. Wilhelma Pukalla z Berlína, později pak Eduarda Berdela, se započalo s odborným vzděláváním budoucích keramiků, a to jak v technologii výroby, tak i v oblasti umělecko-estetické. Objevily se nové, často přímo avantgardní tvary, techniky a vzory zdobení. Kromě zušlechtěné přírodní glazury se zlacením se experimentovalo s glazurami roztékavými, krystalickými a zrcadlovými, s galvanizováním, intarzováním sklovinami, malováním štětečkem, matnými glazurami. Byla užívána technika střikového nánosu za použití rozprašovače a šablony.
Díky spolupráci s keramickou školou rozvíjely činnost místní dílny: Roberta Burdacka, Huga a Ernsta Reinholdových, Julia Paula, Carla a Edwina Wernerových, jejichž výrobky, vystavované a sbírající ocenění na mnohých výstavách, veletrzích a soutěžích, se staly exkluzivním zbožím, vysoce ceněným prakticky na celém světě.
Znovuoživení výroby v keramičkách po 2. sv. válce bylo obtížné a trvalo dlouho. První továrna rozeběhla výrobu díky iniciativě keramika-umělce, profesora krakovské Szkoły Sztuk Zdobniczych (Škola dekoračních umění) T. Szafrana. Spolupráce s vratislavskou PWSSP (dnes Akademia Sztuk Pięknych /ASP/) umožnila udržet vysokou uměleckou i technologickou úroveň výroby. Mezi nejzasloužilejší boleslavecké návrháře keramiky patří I. Zdrzałka, A. Szurmińska-Krępowa, A. Różańska, B. Wolanin, J. Bany-Kozłowska, W. Matus, jejichž výrobky jsou vystavovány v rámci stálé expozice Muzea keramiky. Kromě vytvoření mnoha nových originálních dekorů a forem tito umělci často využívali i tradiční vzory. Mezi výrobky je mimo jiné vystavena i bílo-modrá souprava, vyrobená v družstvu “Ceramika Artystyczna” (Umělecká keramika), na níž bylo servírováno jídlo Svatému Otci Janu Pavlu II. na palubě letadla 10. června 1997.
Muzeum keramiky také vlastní bohaté sbírky keramických soch, které vznikaly v průběhu Mezinárodních keramických a sochařských plenérů (Międzynarodowe Plenery Ceramiczno-Rzeźbiarskie), organizovaných v Boleslavci od r. 1964. Mezi autory prací jsou umělci světového věhlasu z celého světa, mezi jinými: Krystyna Gay-Kutschenreiter, Krystyna Cybińska, Paulina Pokorny-Ziemba, Czesław Wiącek, Stanisław Wiącek, Jacek Wiącek, Władysław Garnik, Andrzej Trzaska, Mirosław Kociński, Karen Park, Krzysztof Rozpondek, Marita Benke-Gajda, Kazimierz Kalkowski, Elżbieta Grosseová.
Adama a Evu – symbol hrnčířského cechu, 2. pol. 18. století
