CZ PL DE

Krkonošské muzeum Vrchlabí

Měšťanské domy s podloubím z 18.stol., sídlo expozic Krkonošského muzea a Informačního střediska Správy KRNAP ve Vrchlabí, nám. Míru

Expozice na kostelním náměstí jsou umístěny v historických přízemních domcích s podloubím, které jsou vzácnou ukázkou někdejších obydlí, dílen a obchodů vrchlabských měšťanů ze 17. a 18. století. Zřejmě nestarší z domů č.p. 222 je datován do roku 1623. Tři z domků byly rekonstruovány na konci 70. let 20. století. Čtvrtý, s hrázděným štítem, zbořený r. 1957, nahrazuje od r. 2010 volná replika původní stavby.

Skříňkový betlém, dřevořezba se zlatou a stříbrnou barevně lazurovanou polychromií, Hostinné/Vrchlabí ?, 1864 – 1875

Tématy současných expozic tu jsou dějiny města Vrchlabí, místní řemeslná a domácká výroba, lidové umění a umělecké řemeslo. Představují jak obecně rozšířená řemesla a rukodělné výroby, tak místní specifika. Umělecké řemeslo zastupují ukázky krkonošského skla a místní hodinářské produkce. Z krkonošské lidové tvorby je zvláštní pozornost věnována podmalbě na skle, betlemářství, dřevořezbě či výrobě figurek Krakonoše. „Obyčejná“, dříve všude běžně provozovaná řemesla pak dokladují dílničky truhlářská, ševcovská, sedlářská a košikářská, vybavené příslušným zařízením, nástroji i výrobky.

Výroba figurek Krakonoše – záběr z expozice Z tvorby krkonošského lidu

Výstavní formou otevřených depozitářů, přístupných veřejnosti, podtrhuje expozice význam dvou výrobních oborů pro krkonošský region typických. Jednak je to specializace truhlářského řemesla – nábytkářství, které v maloměstských i vesnických dílnách na konci 18. století a ve století 19. vyvinulo osobitý krkonošský styl lidového, především malovaného nábytku. Charakterizuje jej pestrý, a přesto barevně vzácně sladěný dekor kytic ve vázách i figurální a zvířecí motivy v polích nejčastěji na modrém mramorovaném pozadí i tvarosloví skříní, truhel, truhliček, misníků, kolébek atd., nacházející a po svém přetvářející podněty ze slohového nábytku vyšších vrstev obyvatel.

Ježíškův sen, podmalba na skle, Vrchlabsko,
konec 18. stol.

Zdaleka nejrozšířenější a nejdůležitější nejen pro Vrchlabí, ale pro celé Krkonoše, byla výroba textilní, zejména lnářství. Horská pole, byla-li dobře vápněna, poskytovala úrodu kvalitního lnu. Technologie výroby lněného plátna byla poměrně složitá a pracná. Len se sklízel trháním i s kořeny, sušil, zbavil se semene na drhlenu nebo otloukáním. Pak se rosil či máčel, sušil v pazdernách, lámal na trdlici či tloukl, aby se narušila dřevitá slupka stonku. Dál se třel na mědlici a pročesával na vochli a jemnější kracli – hřebenech z železnými hřeby, čímž se zbavil pazdeří, a škrábal nožem. Takto připravený se upevňoval na kužel nasazený na přeslici a spřádal, čili vlákna se srovnávala v podélním směru a kroutila v nit, ve starších dobách pomocí ručního vřetena s přeslenem, od 16.století na kolovrátku. Upředené nitě se dále převíjely a soukaly, bělily či barvily. Přízi pak dostal tkadlec, který ji připravil na stav a utkal plátno. To se pak dále bělilo, apretovalo speciálním škrobem a mandlovalo.

Pohled do ševcovské dílny – záběr z expozice Z tvorby krkonošského lidu

Lnářská výroba středověku se přirozeně vyvinula jako nijak neregulovaná doplňková činnost v mnoha domácnostech. Na přelomu 16. a 17. století však již existovaly tkalcovské cechy ve všech zdejších významných městech i některých městečkách. Prostřednictvím nich ze svých poboček ve Slezsku řídily lnářské podnikání v celé oblasti zahraniční obchodní domy Gewandschneiderů a Viatis a Peller. Do výroby vkládaly vlastní kapitál na nákup surovin, čemuž říkáme nákladnický systém.

Ruční tkalcovský stav proslulého posledního beneckého
tkalce Matěje Pochopa

Naplnit značně vysoké objednávky obchodních domů nebylo snadné a městští tkalci na to zdaleka nestačili. Do cechů byli proto přibíráni i venkovští mistři. Jejich středně kvalitní a hrubé plátno dodávaly obchodní domy k dalšímu zpracování právě do Slezska a Holandska, někdy vyvážely již kvalitní příze. Poté, co Marie Terezie přišla ve slezských válkách poloviny 18. století o Slezsko, došlo k výrazným změnám. Vývoz polotovarů a surovin do nepřátelské země byl nežádoucí. Naopak zavádění přadláckých a tkalcovských škol (ve Vrchlabí 1768), státní dohled nad kvalitou textilní produkce, zakládání komerčních bělidel, mandlů a úpraven i první lnářské manufaktury měly pozdvihnout místní textilní výrobu tak, aby produkovala hotové zboží, jež by uspělo na mezinárodním trhu. Uvolnil se též prostor pro domácí investory. Vedle vrchností (zejména Harrachů) to již byli i neurození nákladníci – rodící se textilní buržoazie. Lnářské manufaktury si nelze představovat jako první továrny. Výroba byla sice financována a řízena z jedné kanceláře, ale probíhala po domácnostech, a jen bělení, upravovaní, mandlování a potiskování probíhalo centralizovaně. Po zrušení přežilého cechovního zřízení r. 1772 mohli nákladníci zadávat práci komukoli, což přispělo k dalšímu rozvoji domácího tkalcování v celých Krkonoších. Lnářská výroba tak živila v 18. století více než jednu čtvrtinu všech obyvatel našeho regionu. Až během druhé třetiny 19. století došlo k zprůmyslnění předení lnu na Trutnovsku a Vrchlabsku. Samotné tkaní lnu se industrializovalo teprve od 70. letech 19. století. Vedle velkých průmyslových závodů zejména na západě hor přežívalo mnoho firem, které se ještě do druhé světové války živily zadáváním práce a prodejem zboží domácích tkalců. To sice nemohlo konkurovat továrním výrobkům lácí, ale bylo proslulé svojí vysokou kvalitou.

Sv. Florián, polychromovaná dřevořezba,
lidová práce z 19. stol.
Malovaná truhla s dekorem kytic a architektury, Paseky n.J., datovaná 1846
Malovaná skříň s typickým mramorovaným
pozadím a dekorem kytic ve vázách a rozích
hojnosti, datovaná 1831
Kytice – charakteristický dekor rámovaných polí krkonošského lidového malovaného nábytku