CZ PL DE

de, zgorzelec

Lužické muzeum (Muzeum Łużyckie) v polském Zhořelci má krátkou historii. Působit začalo v červnu roku 2007 jako odpověď na poptávku po organizaci, která by se ujala dokumentování dějin Horní Lužice z polské strany, shromažďování regionálních sbírek a ochrany kulturního dědictví této oblasti. Ačkoli se o založení muzea ve Zhořelci uvažovalo už předtím, těsně po skončení druhé světové války, projekt se podařilo realizovat teprve po letech, a to díky sdružení Euroopera, podporované mnohými zástupci vědeckých kruhů a muzejníků, zejména tehdejším ředitelem Krkonošského muzea v Jelení Hoře, Stanisławem Firsztem. Iniciativa se setkala rovněž s příznivou reakcí ze strany samosprávy, která v roce 2003 vybrala měšťanský dům v ulici Daszyńskiego ve Zhořelci jako sídlo plánovaného muzea. Po skončení komplexní renovace budovy v polovině r. 2007 bylo usnesením městského zastupitelstva muzeum založeno.

Budova Lužického muzea ve Zhořelci

Ve sbírkách Lužického muzea najdeme různé muzejní exponáty z rozsáhlého časového období např.: archeologické památky, lidový nábytek a venkovské vybavení z 18.–19. stol., kartografická sbírka obsahující mapy, plány a panoramata a také historické a ikonografické sbírky, které prezentují bohatou historii města, ležícího na křižovatce nejdůležitějších cest dávné Evropy: Via Regia, jakož i trasy vedoucí z Prahy do baltických přístavů. V 50. letech 13. století se ve Zhořelci usadil velký počet vlámských soukeníků. Bylo potřeba rozšířit město a vybudovat druhé, Nové náměstí. Zakrátko produkce sukna hrad nad Nisou proslavila široko daleko. Ve 30. a 40. letech 19. století je sukno exportováno do podunajských německých knížectví, do jižní Itálie, Řecka, Turecka, Persie, Indie a Číny.

Pohled do stálé expozice

Od konce 16. století do poloviny století 17. byl Zhořelec i významným střediskem výroby kameniny. Z r. 1328 pochází první zmínka o zdejším “Wzgórzu Garncarzy” (Kopec hrnčířů – Töpferberg), nacházejícím se na východním břehu Nisy. Největší komplex památek na hrnčíře společně s vypalovacími pecemi a odpady z výroby, které pocházejí z období od 14. do 18. století, byl odkryt na západním břehu Nisy, který se v současnosti nachází na katastru Görlitz.

Výstava fotografií

Díky materiálům, které se nacházejí v Lužickém muzeu, je možné seznámit se i s jinými problémy souvisejícími s historií regionu. Stálou expozici tvoří replika interiéru podstávkového domu, ve které najdeme národopisné exponáty, kromě jiného i výrobky místních řemeslníků: nábytek, nejrůznější domácí vybavení a také keramické nádoby, pokryté pro region typickou bronzovou glazurou. Ostatní výstavní plochy jsou určené občasným výstavám.